AMINO-MIX®  Štěstí přeje připraveným  Nástrahy a návnady pro sportovní rybolov 

ZPRÁVY OD VODY » Únor-2014 - JDEME DO NICH!
JDEME DO NICH!

To takhle minulý pátek odpoledne, mě přepadla neodolatelná touha vyrazit na kapry. Přesto, že je únor a na jaro to vypadá jenom trošičku, viděl jsem, že kapři v řece už strávili většinu zásob tuku. Řekl jsem si, že pokud to nezkusím, budu celý víkend jako na trní. Proto, že se mi nechtělo tentokrát chytat samotnému, zavolal jsem několika lidem. Jediný, kterému se nezdál můj nápad dost šílený, byl kupodivu Laďa, který se jindy vymlouvá na nedostatek času. Rychle jsme se domluvili, co kdo vezme a za dvě hodiny byl sraz na místě. U řeky nebyla ani noha.

Laďa si nahodil pod nohy na boilies SMS a ke každé montáži přidal velkou PVA punčochu, napěchovanou stejnou dobrotou. Lehce ještě prokrmil aminomixáckým chilli partiklem a prohlásil, že dokud nebude mít záběr, víc jim nedá.

Já jsem zvolil cestu složitější. Vyvezl jsem obě montáže k protějšímu břehu do pořádné jámy a jaro nejaro, prokrmil jsem velkým vědrem partiklů a sekaným boilies vlastní výroby.

Tak tak jsme to stihli než se setmělo a bivaky jsme stavěli už potmě. Nedělali jsme si žádné iluze o noční teplotě, a proto jsme si nezapomněli vzít plynové topení. Navíc Laďa pro jistotu ještě přibalil domácí meruňkovici. Pomocí těchto zimních doplňků se nám podařilo brzy zahřát.

Jen jsme tak leželi v bivaku, vyprávěli si o kaprech, o tom, jak jde život a bylo nám blaze. Laďa naléval, jak se říká " po malučkých " takovým tempem, jako by se meruňkovice mohla zkazit a nebylo ještě deset hodin a už jsme oba spali spánkem spravedlivých.

Ze spaní mě probudilo světlo a šramot před bivakem. První, co mě napadlo bylo, že už nás mají a že v únoru mě povolenku ještě nesebrali. V tom jsem zaregistroval, že Laďovo lehátko je prázdné. Hned potom, co skončilo jeho nadávání, že si nestačil ani obout boty ( spíš je ani nehledal ), mě ubezpečil, že si nedělá srandu a že mám pohnout zadkem a jít hned podebírat. " To bude nějaký žebrák," řekl Laďa a ještě dodal, " táhnu ho jak kočku z měcha". Po takovém hodnocení jsem se s podebíráním moc nemazal. Šup a byl tam. No a nebyl vůbec špatný - 80cm a 13kg. Na to, že to bylo Laďovo letošní první nahození, první záběr a první kapr, to byl vlastně macek. Rychle jsme ho vyblejskli a šup s ním zpátky.

Do rána to už ani neťuklo a i celá sobota byla, krom záběrů od tloušťů, mrtvá. Odpoledne za námi přijel náš kamarád Aleš a když jsme mu řekli, že jsme chytli v noci kapra, rozhodl se s námi zůstat do neděle.

Když jsme se tak pěkně sešli a ještě se chytil první letošní kapr, dobrý zvyk si žádá uspořádat oslavu. Když se zábava rozjížděla a večer se blížil, Laďa povídá, " Ty Rudo, za zdravého rozumu se domluvme, jak budeme postupovat, až budeš mít záběr na tu tvoji vyvážku. Já sednu do lodě, najedu před tebe, ty nasedneš, zajedeme pro něj do půlky a šmitec. " No, byl to docela dobrý plán a nezbylo, než s ním souhlasit. Kdyby byl Laďa tušil, jak se věci vyvinou, asi by se dobrovolně nehlásil. Potom se dělo přesně to, co se u vody dělat nemá. Rozdělali jsme si velký oheň a vůbec jsme se chovali jako na pikniku. Připíjeli jsme Laďovi na jeho kapra, na přátelství, na světový mír, na dlouhý život a na zdraví. Zhruba ve chvíli, kdy zábava dosahovala vrcholu a my dávno zapomněli, že máme nahozeno, vydal můj Fox tak hlasitý jekot, že mu odpověděli štěkotem psi z několik kilometrů vzdálené slovenské vesnice.

"Tak a JDEME DO NICH!", prohlásil skoro střízlivě namol opilý Laďa a vyrazil podle plánu do lodě. Tento pokus byl ale opravdu nepovedený, až neplatný. Laďa, oděn ve své staré dobré oteplovačky, minul cíl, proletěl vzduchem a zahučel do vody. Tady ovšem končila veškerá legrace. Já už jsem v té době držel prut a cítil až neuvěřitelný tah ryby. I když byly u břehu, kam Laďa dopadl, dobře 4 metry ledové proudící vody, tak strašně se lekl, že hned jak se vynořil, zachytil se větví a vyjel na břeh jako tuleň na kru.

Situace byla zoufalá. Ryba ujížděla po proudu kamsi do tmy a vedle mě Laďa na kost mokrý, celý špinavý od bahna, jak se škrábal na břeh. Bylo mi jasné, že toto nemůže dobře dopadnout a celkem odevzdaně jsem čekal, až to ryba někde uvadí.

Laďa to však vyřešil po svém. Bleskurychle si vysvlékl mokré svršky a oděn pouze do apartních slipů, nastoupil do lodě a pokračoval v dohodnutém plánu. Vysoká směs adrenalinu a alkoholu v naší krvi nás hnala kupředu za rybou. Nevím, jak jsem se tvářil já, ale Laďa, veslující za rybou v mrazivé únorové noci za svitu měsíce, se tvářil tak, jak si já představuju, že se tvářili samopalníci Rudé armády, když posilněni vodkou čelně útočili na kulometná hnízda Wermachtu. Po chvíli jsme se dostali do kontaktu a pomalu se blížili k našemu soupeři, který plynule táhl po proudu. Vypadalo to opravdu věrohodně a vážně mi na jeho stylu boje nebylo nic podezřelé.

Ale jak se už ti bystřejší určitě dovtípili, nebyla to ryba, ale plovoucí strom. Ne, nějaký keř nebo stromeček, byl to seriózní, velký strom. Musel se někde utrhnout i s břehem do vody, doplul až k Hodonínu a tady nabral můj vlasec. Když jsme uviděli zblízka náš úlovek, bylo to k pláči a zároveň k smíchu. Alespoň Laďa se chechtal jako blázen a celou předešlou akci okomentoval, " Vole, buď rád, že jsme to ve zdraví přežili."

Závěrem chci prohlásit, že jsme se s kamarády dohodli, že minimálně po zbytek letošní sezóny, nebudeme na rybách konzumovat alkohol ve větší míře, než malé a že nebudeme porušovat rybářský řád víc, než je nezbytně nutné.

Ruda

 

NTYxOTFmN